KVĚT MAGNOLIE

A tak to asi bylo.... nejdříve jsem si ničeho nevšímala, byly jisté pochyby, kdy se ztrácely peníze. Byly to malé částky, které se časem zvyšovaly. Člověk raději ze sebe dělá blázna a pochybuje o svém psychickém zdraví, než aby podezříval vlastní dítě. A tak schovává a schovává, ani neví kolik a kam. Hledá a nenajde a pochybuje, zda někdy někam něco dal nebo nedal. Nechodí mi sem třeba soused od vedle? Určitě si udělal kopii našich klíčů a chodí do mých skrýší a bere mi peníze, možná i věci ....

K tomu, stát se dobrovolníkem mě asi vedla vlastní touha seberealizace. O Dobrovolnickém centru jsem něco málo věděla, ale můj první impuls byl v době, kdy jsem pracovala s člověkem, který potřeboval psychosociální pomoc, já s ním chtěla pracovat jako dobrovolník pod záštitou neziskové organizace a byla potřeba mít vstupní proškolení na ochranu klienta a také sebe. V dobrovolnickém centru v Ústí nad Labem působím teprve od roku 2012, ale musím říci, že právě tady jsem si ujasnila, jakým směrem chci jít. Právě tady jsem mezi lidmi, kteří mi rozumí a díky různým sociálním programům rozvíjím nejen své kompetence, ale hlavně pomáhám druhým, kteří to přijímají a dávají mi zpětnou vazbu, že má činnost MÁ SMYSL...

Možná je to přátelství, které je spojuje, možná to je láska a možná mají společné právě to, že si jsou tolik podobní. Citlivé duše, které ukazují svou tvář okolí a bojí se otevřít ... bojí se dalšího zklamání. Bojí se toužit a milovat. Navenek vypadají jako suverénní lidé s klidem ve tváři, pohodoví a klidní. Uvnitř nich to často řve, v přítomnosti zrad, zklamání a konání příkoří druhým. 

Kouká do dálky a pozoruje vlastní slzy s kapkami deště, pokračující ve své cestě, vsakující se do země. Mokré dlažební kostky se ve tmě leskly v odrazu pouličních světel a podpořily klidný, i když její smutný a zároveň radostný večer, který ji vedl k zamyšlení, kam její cesta povede dál. 

Kouká, jak se cachtá ve vodě a on se zrovna necítil moc dobře. Jedním okem kouká po dívce a volá o pomoc. Ovšem kapři volají o pomoc svým jedinečným způsobem, a proto ho Karolínka nemohla slyšet. Ploutvička necítí vodu kolem sebe a má pocit, že voda už v jeho blízkosti nebude. Měl pocit, že to bahno, ve kterém se nachází  se prohlubuje a prohlubuje. Mrská sebou, lapá po dechu a už ho ani ploutvičky neposlouchají. Toto všechno vidí Ploutvička svým kapřím zrakem a myslí si, že si ho Karolínka všimne. Ta se prochází kolem, zpívá si a povídá si se zvířátky v lese, jako by se nechumelilo. Ploutvička zase mrskne hřbetní ploutví, chce dívku na sebe upozornit, ale zbytečně.

Byla jsem u ní do pozdního večera. Držela jsem ji za ruku a sledovala její mladou tvář, unavenou a zesinalou nemocí. Vzala jsem do ruky knihu, kterou moc milovala a v ní našla dopis. Nemohu vám sdělit co obsahoval, ale nesetkaly jsme se náhodou...

Vzpomínám ještě, že jsem stála před rozhodnutím, zda přejít. Holky šly přede mnou. Mohla jsem to ovlivnit? Já nevím, vím, že jsem si řekla, že když se mi náhodou něco stane, mám tu manžela a jeho úžasnou maminku, která se o mou rodinu dokáže postarat. Dlouho jsem tyto slova sama v sobě dusila. Po úraze a mnoha operacích jsem nepoznávala osoby, nevěděla jsem kdo jsou, vlastního manžela jsem na JIPu nepoznala, právě potom, co jsem byla v umělém spánku a rozhodla se "vrátit se". Nechtěli mě tam. A mě se zase nechtělo zpátky, tam na té druhé straně bylo krásné světlo, cítila jsem se v té bráně krásně, tak nádherný pocit to byl, že se to slovy popsat nedá...

Slyšela jsem otázku: "Kláro, víš, co je Ararat?". Nastala situace, kdy mám ze sebe udělat debila? OK. Celkem mi to jde a považuji se v tomto směru za přeborníka. Dal mi ochutnat ten lahodný nápoj. Netušíte, jaký to je požitek. Přivírám oči a prociťuji chuť, jemnou horskou vůni a kdoví co ještě. Jemná jedinečná chuť plná představ, spojená s příběhem Noeho a jeho Archy. Příběh, který je nekonečný, nevysvětlitelný a téměř pohádkový. Příběh, který má svou historii o přežití lidského a ostatních živých druhů. Už o tom bylo mnoho napsáno, ale tu "CHUŤ", tu musíš prožít "tady a teď", bez žádných intelektuálních řečí, nesrovnávat s ničím jiným, protože to se fakt soudit a hodnotit nedá!!!!