Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dítě jménem DUŠE ...

5. 10. 2012

... byla jedna Duše, která se na "onom světě" nebo chcete-li, v jemnohmotnosti na svůj pozemský úkol, připravovala a vybrala si místo a rodiče, kde by po vtělení nalezla ty nejlepší podmínky pro odčinění svého karmického dluhu ...

Vybrala si pro své zrození tuto maminku, i když ví, že se dlouhou dobu neuvidí. Maminka je moc hodná, ale Dušíčka se rozhodla pro jinou maminku a tatínka. Oni na ni velice dlouho čekají, tolik se už natrápili. Ví, že se rozhodla správně. Už má připravený pokojíček, plný hraček a krásných obrázků. Pokojíček je moc hezký, ale Dušička touží hlavně po lásce, pohlazení, po tom, že až si rozbije koleno, někdo jí ho pofouká a bude zase dobře.

... u maminky v bříšku je Dušičce dobře. Je pravda, že byly chvíle, kdy jí bylo volněji, ale Dušička si všimla, že se trošku zvětšuje, na malých ručičkách jí vyrostly zvláštní konečky. Zatím nechápe k čemu všemu je využije, ale říká si, že tak to asi má být. Někdy se trochu zlobí, když maminka pláče. "Bojím se, že mě maminka nemá dost ráda", říká si Dušička pro sebe. Maminka toho moc nahlas nenamluví a bezděčně si pohladí své zvětšující se bříško. To se Dušičce moc líbí, je to takový krásný, nepopsatelný pocit, pocit bezpečí a lásky. Není to tak často, a proto má už vyzkoušeno, že když se trošku pootočí nebo jen tak se protáhne, cítí pohlazení z té druhé strany, kterou zatím nezná. Je to asi zvláštní svět, říká si a těší se, až ho pozná ...

Než si Dušička vybírala rodiče a místo, kde bude žít, setkala se s Bohem a jinými dušemi. Bylo jich tolik, hrozně moc až se cítila ztracená. Všechny byly laskavé a krásné jako ona sama, ale ONA chtěla být jedinečná, chtěla vědět a poznat, jaké to je být Světlem. Ptala se tedy Boha, co má proto udělat a Bůh ji na to odpověděl: "Ale Ty už jsi Světlo. Víš, nestvořil jsem víc, co bys nebyla, a tak pro tebe nebude jednoduché prožít sebe sama takovou, jakou jsi. Neexistuje totiž nic, čím bys nebyla."

Duše Boha se zaujetím poslouchala: "Jsi jako svíčka ve Slunci. A jsi tam na správném místě. Spolu s miliony, miliardami dalších svíček tvoříte Slunce. Bez Vás by Slunce nebylo Sluncem. Leda, že by to bylo Slunce bez jedné ze svých svíček ... a to by vůbec žádné Slunce nebylo, protože by nesvítilo tak jasně. Proto je otázka, jak poznat sama sebe jako Světlo, když jsi světlem obklopena."

Duše pochopila, že chce-li poznat, čím skutečně je, musí také poznat pravý opak. Bůh ji proto obklopil tmou a řekl: "Jestliže chceš poznat Světlo, musíš nejprve poznat Tmu."

Dítě jménem Duše si dále s maminkou povídají a Dušička mladé mamince říká: "Byla jsem vším, byla jsem nahoře i dole, nalevo i napravo. Byla jsem tady a tam, jsem nyní i potom. Byla jsem mužem i ženou, dobrem i zlem. Byla jsem tím, kdo ubližuje i tím ublíženým. Poskytla jsem druhým, jako oni mě, dokonalou a ideální příležitost vyjádřit a prožít to, čím skutečně jsem."

 

lidsky-plod.jpg

 

"... milá maminko a milý tatínku, setkali jsme se proto, abychom dostali příležitost prožít to, čím ve skutečnosti jsme. A i když se nyní na nějakou dobu odloučíme, nikdy na sebe nezapomeneme a opětovně se setkáme v tomto nebo nějakém z dalších životů ..."

S láskou Vaše Dušička ♥

(rozmluva duše s Bohem byla čerpána z knihy Malá duše a Slunce od Neale Donalda Walsche)

 

 Copyright:   Klára Tyrbachová © 2009