Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pocity II.

23. 5. 2013

12. 1. 2008

Tak a je to tady. Pokračuji ve vyprávění stále se vyvíjejícího se životního příběhu jedné paní středního věku, která se právě zamilovala a neví co s tím.
Jak myslíte, že se její příběh odvíjí dál?
Když už se smířila s tím, že muž, který jí nedávno vyznal lásku, jak si to ani ve svých tajných dětských snech neuměla představit, je najednou nějak mrtvo... Nechtěla si připustit, že by ji někdo mohl takto milovat. "Mám na tu lásku vůbec právo?", říká si: "Je to láska nebo jen sympatie a něco si namlouvám?" stále si klade podobné otázky.
Ne, že by zájem obou lidí opadl, to ne. Měli možnost říci si mnoho osobních věcí, které nikdo jiný ani neví. Možná se navzájem sobě otevřeli natolik, že chtějí být čím dál více spolu, ale co jim brání se setkat?
Možná to, že prostě možnost není. Jen si představte:
ON, ženatý muž, manželka, která ho miluje. Mají spolu dospělého syna. Ráno vstane, zatopí, od ženy obdrží čerstvě a s láskou připravenou svačinu, s polibkem se rozloučí a on odjíždí jako každý pracovní den do práce. Pracuje, pracuje a pracuje, během dne ženě zavolá, jak se má, zda má vše, co potřebuje a že se na ni těší až přijede domů. Mezitím zjistí, jaké jídlo mu připravila a on už se vidí, jak si po celodenní těžké práci pochutná třeba na knedlících, zelí a pečené huse. Co mu vlastně chybí?  
ONA, mladá žena, zatím vdaná. Myslím, že se zrovna rozvádí. Má dvě děti. Také ráno vstane, topit teda nemusí : )). Připraví dětem snídani, svačinu, vzbudí dětičky a ujíždí do práce jako jiný pracovní den. Také ona pracuje, pracuje a pracuje. Během dne zavolá dětem, co právě dělají, zda si vypracovaly školní úlohy a splnily povinnosti, které jim předešlý den maminka zadala. Večer jde z práce, skočí rychle ještě před zavírací dobou do obchodu a pospíchá domů za dětmi, aby jim připravila večeři a uvařila na další den něco dobrého, čím by svým dětem udělala radost. Potom zjistí, že děti nemají hotové úkoly, dostaly poznámku nebo prostě jen "špatnou známku". "Kdyby jste se aspoň nehádaly", říká jim. Tak a teď má snad chvilku pro sebe. Přemýšlí, zda má vše hotové, ano, ještě vyprat. "Snad to do rána uschne", přemýšlí opět nahlas. V tom si uvědomí, že něco nestihla v práci dodělat a musí to zítra odevzdat. Takže si jde lehnout s vědomím, že druhý den vstane o něco dříve, aby stihla každodenní povinnosti ohledně vypravení dětí do školy a pak pojede do práce, aby vše v termínu stihla. Chce usnout, ale nejde to. Přemýšlí a věcech, které jí nedají spát.  A co chybí jí? ON.
Jenže ON je doma se svou ženou, možná, že myslí na NI, ale jeho žena leží vedle něj ... Pokud se budou chtít setkat, musí chtít oba. ONI chtějí, ale neví, jak to provést bez toho, aby je někdo přistihl. ONA se myslím přizpůsobí, ale s NÍM to bude horší. Vypadá to, že je pěkně "pod pantoflem", jak se říká.
Copyright:   Klára Nováková © 2008