KVĚT MAGNOLIE

Přibližně před měsícem jsem se ocitla po delší době v Praze. Co si asi tak mnoho lidí pod pojmem nebo řekněme názvem našeho hlavního města představí? Mě se právě v hlavě objevil starý obraz, visící na zdi v domě mé babičky a na něm byla ta stověžatá Praha, naše Matička ..., jak si přesně vzpomínám na svá dětská léta. Vzpomínám nostalgicky a ani nevím, kampak se tento obrázek vlastně poděl.

Avšak vrátím se k mému malému výletu ... procházím se Prahou a dostávám se na nábřeží, bylo pěkné vedro a já měla chuť se projet na lodičce jako mnoho návštěvníků Prahy. Něco to samozřejmě stojí, ale říkám si: "Když najdu někoho k sobě, bude to prima". Ovšem nic takového se nekonalo a já si dále nechávám o této možnosti zdát, třeba někdy příště to prostě vyjde.

Došla jsem až k Růžové čajovně nedaleko Václaváku a vítám se s kamarádkou Janinou, se kterou se znám již pár let. Vidíme se po dlouhé době a navzájem si sdělujeme nesdělitelné. Odpoledne uteklo jako voda a já pokračovala dál za šumavskou pohádkářkou Zuzkou. Navštívily jsme Hedvábnou stezku, tedy Libanonskou restauraci. A zase povídáme a povídáme, vychutnáváme ty nejlepší mňamky z libanonských pokrmů, večer završíme úžasným nápojem Masalou a pokračujeme dále po nábřeží domů. Cestou si říkám, jak je v Praze krásně, bylo asi půl jedenácté večer, lodě v docích zakotveny, čekající na zítřejší vyplutí a já se zastavím a zaposlouchám se do hlasu, vycházející od vody. Je půl jedenácté a tady to teprve začíná žít ... lidé sedí na lavičkách, popíjejí, baví se, relaxují nebo jen tak se procházejí a muž hrající na kytaru zpívá a já společně s nimi čerpám tu krásnou pražskou atmosféru.

www.hedvabnastezka.cz/klub-cestovatelu-praha

Co však ve mě v tento den nejvíce zanechalo? Navštěva krásného kostela na Karlově náměstí ... jdu a jdu, ani netuším kam, v hlavě se mi honí myšlenky, přemýšlím o všem možném ... o tom, jak chci žít dál, co mě trápí, co mi dělá radost a ani nevím jak jsem se ocitla před kostelem sv. Ignáce z Loyoly. "Něco" mě tam táhlo a já se ocitla v krásném barokním chrámu. Pokaždé, když vstoupím do podobných míst děkuji sobě, promlouvám v duchu ke svým bližním, ale "teď" to bylo jinak. Vím jen to, že mě při vstupu do tohoto chrámu zahltila velká Láska a stále dokola jsem opakovala "Miluju svoje děti, miluju svoje děti ..." . Nic víc, nic míň .... a přece tolik mnoho poznání. Teď, když to píšu nebo to čteš právě Ty, říkáš si a hodnotíš ... copak nemá svoje děti ráda, nemiluje je? To víš, že ano, ale vyslovení těchto slov bylo tak zásadní a neskutečné ...

Procházím se tedy dál a obdivujii sochy duchovních a zaujalo mě klekátko u zpovědnice, na kterém byl připevněn text, který mi utkvěl v hlavě:

"V kříži spasení, v kříži ochrana před nepřáteli.

V kříži vlévání nebeské lahody, v kříži síla mysli,

v kříži duchovní radost. V kříži soubor ctností,

v kříži dokonalost svátosti.

Není spásy duše, ani naděje na život věčný, leč v kříži.

Vezmi tedy kříž svůj a následuj Ježíše, a půjdeš do věčného života."

Co znamenají tato slova, jak je chápu? Najednou má člověk jasno! V životě se nám dějí různé věci, přemýšlíme nad tím, proč se dějí právě nám a možná často se litujeme a svádíme vše konání na osud. Několik let se zabývám životem po životě, je jedno jaké mám k tomu důvody, mám za sebou plno kurzů a workshopů. Pomáhám druhým, jsem ta dobrá vrba pro druhé a přitom sama jsem plná nevyřešených traumat ...

Každý z nás si neseme ten svůj kříž, kříž jsme MY SAMI. Jen my rozhodujeme jací chceme být, jak chceme žít, co chcemě dělat, jak svůj život žijeme a tvoříme. Jsme krásní, dokonalí, úžasní, jsme to MY a jen MY rozhodujeme o své další cestě, cestě k SOBĚ, a tím i k druhým ...

Přeji vám všem krásné dny a odpovědnost za každé rozhodnutí "tady a teď" ...

S Láskou a úctou Klára

Copyright:   Klára Tyrbachová © 2013