KVĚT MAGNOLIE

Dovolím si napsat pár vět, pár dojmů či pocitů z dnes shlédnutého českého filmu s názvem KŘÍDLA VÁNOC. 

Proč právě Křídla Vánoc? Na to bychom se mohli zeptat režisérky Karin Babinské. 

Každý z nás si pod slovy KŘÍDLA VÁNOC jistě představí zcela něco jiného. Během posledních dnů jsme jako diváci nebo posluchači postřehli z reklam upoutávky na výše jmenovaný film. Křídla v nás zanechávají ve spojitosti s Vánoci nádech zázraků a andělů. 

Mohli jsme shlédnout natočený trailer k filmu, dále byla také možnost načíst mnoho recenzí, avšak zhodnotit jej, může být pro někoho lehké, pro druhého těžké, jelikož každý máme jiné vnímání, jiný názor a pro každého z nás znamená tento film zcela něco jiného a jedinečného. 

A tak vám jen mohu sdělit jen své vlastní pocity a pohnutky, které ve mě právě tento film zanechal. 

Upřímně řečeno, neočekávala jsem něco neočekávaného, chtěla jsem si navodit možná vánoční atmosféru sama pro sebe, možná mi poslední měsíce bylo hodně smutno a návštěva kina byla jednou možnou léčivou terapií. 

Sedím si tak hluboko v křesle místního kina a těším se, co se bude dít. Zda-li se na letošní Vánoce naladím a nebudu jako jedna ze čtyř hrdinů vánočního příběhu, o tom, jaká síla může být v tom, jak si přát, jak věřit a jak si plnit nejen vánoční přání. Právě Nina se projevuje jako ta, která na Vánoce prostě "sere", jako mnozí z nás (aspoň to druhým tvrdíme). Jedná se o křehkou a citlivou dívku, toužící po velké Lásce s tváří drsňačky. 

Během filmu jsem cítila mrazivé pocity a měla jsem co dělat, abych se nerozplakala právě při situacích, které ve mě evokovovaly vlastní prožité události, velmi podobné hrdinům příběhu. Tyto pocity se střídaly se situací, kdy jsem se ze srdce zasmála a v žádném případě jsem kapesník po kapsách nehledala. 

Líbilo se mi, že se nejednalo o žádnou americkou romanci, ale byl to reálný příběh lidí se všedními problémy. Lidí, kteří řeší vztahové problémy či nedorozumění, ať se svými přáteli, rodiči, ale také nedostatečné sebevědomí z dětství. 

Nejeden divák ukápl slzu, poté se od srdce zasmál, ale s jistotou mohu říci, že v každém z nás po shlédnutí zanechá atmosféru zázraku, uvědomění si, že vše co se nám v životě děje, je naprosto v pořádku, i když je nám občas smutno a máme pocit, že ten náš životní příběh je nejkrutější ze všech. Odcházím z kina a opět cítím velkou pokoru ke všemu, co se mi v životě děje, a tím mě posunuje dál ....

Přeji vám krásné a neopakovatelné prožitky z každého dne, každého prožitého okamžiku, který se nevrací ...

Stačí poprosit ANDĚLY a přát si ....

Klára