Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak okurka v nálevu ...

12. 2. 2014

Znáš ten pocit, kdy někoho potkáš, on se k tobě chová hezky, mnohem líp než ti před ním. Váháš, nevěříš, že je to možné a je toho na tebe moc, protože přijmout najednou tolik náklonnosti a zájmu neumíš.  Pak obviňuješ sama sebe, že to jsi ty, co všude vidí problém a že jsi moc opatrná, páč máš zcela jiné zkušenosti. Pak možná uvěříš nebo aspoň chceš uvěřit a říkáš si: "Že by to fakt bylo možný??" ...a zapomeneš na tu svou intuici, která tě zprvu varovala: "Pozor, pozor, něco se mi nezdá!" Ty se snažíš být opatrná a zároveň chceš být konečně šťastná. Pak zase pochybuješ, ale mávneš rukou a házíš myšlenky do kouta.

 

Plácáš se v tom jak okurka v nálevu. Nálev je fajn, cítíš se v něm dobře, je dobře okořeněnej a nemáš mu co vytknout, jen chvílemi cítíš úzkost z toho, že kdosi nadzvedne víčko sklenice a zaboří se hroty vidličky do tvých útrob.

 

Ty poodhalíš všechna nebo aspoň většinu svých tajemství, jelikož ses cítila šťastně a chtělas konečně sdílet, nejen uspokojovat své sexuálni a přirozené potřeby ... chtělas být součásti toho druhého a zároveň mít svůj prostor pro vlastni rozvoj, svoji cestu, vzájemně se doplňovat, podporovat a respektovat se. Jenže najednou je to jinak.

 

Ten, kterému jsi svěřila svá tajemství nebo jsi uvěřila v lásku nebo to můžeme nazvat i jinak, ti najednou a bez varování sdělí, že nemůže jinak a že to bylo fajn, ale že je konec. Ty chceš znát důvod, udělala jsem snad něco? Co jej vede k tomuto jednání a nerozumíš tomu. Nezbývá, než to přijmout. Nehodnotíš to, nesoudíš, ptáš se jen ...proč?

 

A tak si zase vzpomeneš na tu svou paní Intuici, která svým ukazováčkem hrozila! Přesto děkuješ za tuto zkušenost, která je "ikstá" v pořadí a pokaždé si říkáš, že tohle už bylo naposledy ...jenže nebylo a nebude a víš proč?

 

Protože neumíme používat vědomosti z těch krásných a moudrých knih ...číst, říkat si to, radit druhým, věřit,  je jedna věc, ale umět to používat ve vztahu sama k sobě, je věc druhá a taky ta nejtěžší, i když je to prosté ...mít se ráda a být pro sebe sama vždy na prvním místě. To je vše, co ze mě vylezlo ...hořkost, smutek, poznání, že moje paní Intuice zase nekecala ...jen chci vědět proč. Prý nedělej to horší než to je a nejde to jinak.

 

A zase někdo rozhodl o tobě bez tebe, nedal ti šanci ho víc poznat. Rozhodl se ten druhý, sobecky a bez toho, aby Ti řekl, co ho k tomu vede. Jak máš pochopit, co se mu honí v hlavě. Jak máš pochopit, co prožívá a proč se rozhodl tak, jak se rozhodl?

 

Hodně otázek a žádné odpovědi. Pravděpodobně nikdy nebudou zodpovězeny...

 

okurka.png