Jak odpustit svému pedofilovi...
Ani neví jak začít. Je to tak těžké, a zároveň i snadné. Roky to měla někde vzadu v hlavě, vytěsnila to. Když se nyní nad tím zamýšlí, je jí to jasné. Jak jasné se nyní od té zdají vztahy s muži, kteří ženu využívají a zneužívají k ukojení svých potřeb.
Začalo to v dětství, bylo jí asi pět šest let, přesně si nevzpomíná. Na co si vzpomíná a vidí stále před očima je, jak s ním ležela ve velké manželské posteli. Bylo léto, čisté damaškové povlečení příjemně chladilo a její dětské nevinné tělo bylo schované pod těžkou peřinou. Měla na sobě bílou noční košilku a na nich fialkoví a růžoví motýlci. Ani neví jak to začalo, ale ví, jak se cítila. V místnosti byly ještě mladší sestry a ona je chtěla ochránit. Musela, nešlo to jinak. Do dnešních dnů vlastně chrání druhé, bez nároku na odměnu.
Během dospělého života se jí zdálo, že s tím mužem má něco víc společného, vždy to zavrhla a v životě by ji to nenapadlo. Jakmile se napil a dával ji najevo oplzlými posunky, oč mu jde, říkala si, že ten alkohol dělá s člověkem věci... Tuhle myšlenku zavrhla a pána si raději moc nevšímala, snažila se mu vyhýbat. Dávala si pozor, aby s ním nebyla sama v místnosti a ničím ho neprovokovala, protože se to během posledních let opakovalo častěji.
Nyní, po několika letech nechápe, že to neviděla, z těchto pohnutek v sobě obviňovala někoho jiného. Také on jí dával najevo podobnými reakcemi svou náklonnost, až ji zamrazilo a snažila se věci přijít na kloub. Nevěděla si sama se sebou rady, zdá se jí to, jsou to představy nebo skutečnost? Co moje máma a ostatní v rodině, můžu to někomu říct? Vždyť nikdy nikomu nesvěřila své sny a přání, proč by tedy měla přijít se svými dětskými strachy, které ji v dospělosti trápily a pronásledovaly?
Když se ohlédne zpátky na své vztahy s muži, nemohlo to být jinak. Ovšem poslední intimní vztah, ji tak poznamenal, že si řekla, že už nikdy více, že už žádným hadrem na podlahu nebude. Vždyť i ten hadr na podlahu znamenal mnohem víc... Tolikrát si to říkala a stále se nepoučila. Nechat se manipulovat, ponižovat, zneuctívat. Přišel jiný muž, jak působil a taky ji možná miloval. Využil ji jinak, už se nenechala a dala mu hranice... Říkala si, co dělá špatně, co ty muže na ní přitahují k tomu, aby ji znovu a znovu pokořili. Možná stále dokola a dokola potřebuje poznávat tu bolest ponížení, do té doby než se zdravě naštve a začne žít ten svůj skvělej vlastní život, bez ponížení a psychického násilí.
Před dvěma lety si uvědomila a rozpoznala, kdo byl ten muž, nemohla to ani říci. Vždyť by jí nikdo neuvěřil. Ale to její uvědomění bylo tak zásadní a jedinečné... Už je to dva roky a až nyní to uzavírá. Cítí, že je ta správná doba za vším udělat tlustou čáru, tak tlustou, že si ani neumíš představit.
Letos v únoru prošla léčením, pro které se sama rozhodla. Jaké bylo rozhodnutí? Mít se ráda, milovat se takovou, jaká je. Zvláštní, viď? Jak jednoduchá se zdají slova "mít se rád". Ovšem, když celý život žiješ v pocitu, že nestojíš za nic, jsi rád, že si tě aspoň někdo všímá a ty nerozeznáš cíl a pohnutky druhého, nemáš s druhými lidmi problém, ale jakmile jde o osobní rovinu a ty jsi v péči člověka, který ti vědomě psychicky ubližuje, vlastně pochybuješ o svém vlastním jednání a chování, považuješ se za outsidera a budižkničemu.
Ohlížet se zpátky je zbytečnost, vzala si z toho snad ponaučení. Možná i teď o svých rozhodnutích pochybuje. Udělala by někdy něco jinak? Ne, je vděčná za každou zkušenost, kterou prošla.
Je vděčná a pokorná za to, kým je teď. Je vděčná a pokorná za to, co teď má. Je vděčná a pokorná za to, co teď dělá.
Dala si dárek. Být sama sebou, být ženou a žít svůj vlastní život bez násilí na sobě. Je svobodná jak nikdy nebyla. Je šťastná tím, že je, že existuje. Ví, co chce a také toho dosáhne.
Jak odpustit svému pedofilovi? Odpusť sama sobě.
Copyright: Klára Tyrbachová © 2016
