Jdi na obsah Jdi na menu
 


O veselé víle...

7. 11. 2016

Vzpomínáte, jak se Karolínka potkala se skřítkem Kvítkem a později také s čarodějkou Kajrou na palouku v lese? 

 

Uběhl nějaký čas. Karolínka se vrátila do světa lidí a začala žít normálním životem. Začala pilně studovat a pomáhala lidem, jako dříve zvířátkům v lese. Vzpomínala na zážitky v lese, na ticho, které vnímala jako uklidňující. Ovšem život mezi lidmi se mohl na první pohled zdát zajímavý, jedinečný, ale také hektický, plný starostí spojených s penězi, spěchem v práci a vlastní osobní pohodu získávala Karolínka pomáháním těm, kteří pomoc potřebovali a neměli nikoho blízkého kolem sebe. Okolí se dívce divilo, proč to všechno dělá. Nebylo to pro ně pochopitelné. Chodila pozdě večer domů unavená, ale spokojená, protože byla někomu ku prospěchu. 

 

Často si říkala, že už nemůže, že je unavená, ale vždy vstala a byla po ruce každému, kdo si o pomoc řekl nebo ji potřeboval. 

pohoda5.jpg

Jednou se setkala s paní, která ji hodně ovlivnila. Neřekla jí nic, jen ji nechala dělat svou práci. Velice se sblížily. Natolik, že na sebe čekaly, než její přítelkyni nadešel čas odchodu. Nemusely mluvit, a přesto si toho tolik řekly. Tolik společných prožitků a zájmů. Škoda, že na sebe měly velmi málo času. Svůj společný čas strávily na tisíc procent. Nedá se to slovy popsat, jsou to nepředatelné a nevysvětlitelné, nepojmenovatelné věci...

 

Díky víle Karolínka poznala nový způsob života, uvažovala o tom, že je čas s pomáháním druhým ukončit. Že je čas pomáhat také sama sobě. Aby se začala chovat podle toho, jak chtěla, jí pohádková víla Marunka poslala usměvavého a veselého pomocníka. 

 

Pomocník sám potřeboval pomoci, velice se trápil odchodem své pohádkové víly a neměl sílu ani dýchat. Karolínku znal, ale nikdy si jí moc nevšímal. Až jednou si něco uvědomil a aniž to plánoval, začal pomáhat zase Karolínce on. Učil jí vážit si sama sebe, vnímat jak je krásná a jedinečná. Karolínka se za to nejprve velmi styděla, ale časem se učila i pomoc přijímat a brát ji jako něco, co ji posune kousek dál. Bylo to pro ni tak snazší. Uvědomovala si, jaké je to být s někým, kdo oni stojí a má ji rád takovou, jaká je. S milým pomocníkem se záhy sblížili, chodili spolu na výlety a trávili spolu všechen volný čas. Pomáhali si navzájem v čase, kdy potřebovali jeden druhého. 

 

Jak dál bude pokračovat jejich příběh a čemu se navzájem naučili? Učili se vzájemnému naslouchání a sdílení všeho radostného, veselého a také sdíleli společně chvíle, kdy smutnili. Poznali a dále poznávají nepoznané, možná zjistí, že spolu budou jen čas, který je naučí všemu potřebnému, aby se posunuli zase o kousek na své jedinečné životní cestě. Možná čas bude plynout oběma společně a možná se jednou rozloučí a budou si oporou do konce svých životů jako přátelé.

 

Copyright:   Klára Tyrbachová © 2016

 

Náhledy fotografií ze složky Krkonoše