Sklenice vody
Právě dnes a v pravý okamžik jsem obdržela přeposlaný mail od kamarádky, který obsahuje následující úvahu o tom, jak se zaobíráme zbytečnými starostmi s lidmi, kteří za to nestojí. Nejsou hodni Vaší přítomnosti, Vaší lásky ... nechápou Vás, pravděpodobně nerozumí tomu, jaké máte hodnoty v životě. Na tom není nic špatného, nemohou za to, jak se chovají. Mají k svému chování a činům své vlastní důvody a nemáme právo je soudit a hodnotit. Je to jejich cesta ... neznamená to však, že si od nich musíme nechat ubližovat. Jdeme každý svou cestou ... každý máme svou vlastní zodpovědnost a svůj život ... za tuto zkušenost děkuji a i tak je vše v pořádku ... už si nenechám ubližovat, nechávat se ponižovat od nikoho ze svých blízkých ani přátel ... Děkuji.
Právě "teď a tady" jsem odložila plnou sklenici vody ...
Klára
Psycholožka procházela po místnosti, zatím co publiku přednášela o zvládání stresu. Když pozvedla sklenici s vodou, každý z přítomných očekával, že se zeptá: "Je sklenice z poloviny prázdná nebo z poloviny plná ?"
Namísto toho se však pousmála a zeptala se lidí, kolik si myslí ;, že sklenice váží.Odhadů bylo mnoho. Ona však řekla:
"Na skutečné hmotnosti vůbec nezáleží. Záleží však na tom, jak dlouho sklenici držím. Pokud ji držím minutu, není to žádný problém. Když ji budu držet hodinu, bude mě bolet paže. Kdybych ji držela celý den, moje paže by se cítila paralyzovaná. Každopádně, sklenice je stále stejně těžká, ale čím déle ji držím, tím těžší se zdá."
Pak pokračovala: "Stres a starosti jsou stejné jako tato sklenice. Myslete na ně chvíli a nic se nestane. Myslete na ně o něco déle a začnou vás zraňovat. A budete-li se jimi zabývat celý den, budete se cítit paralyzovaní - neschopní cokoli udělat."
Je důležité nezapomínat své stresy uvolňovat. Každý večer, co nejdříve to půjde, odhoď všechna svá břemena. Netahej je s sebou celý večer až do nočního spánku. Nezapomeň svou "sklenici" včas odložit.
