KVĚT MAGNOLIE

Plácáš se v tom jak okurka v nálevu. Nálev je fajn, cítíš se v něm dobře, je dobře okořeněnej a nemáš mu co vytknout, jen chvílemi cítíš úzkost z toho, že kdosi nadzvedne víčko sklenice a zaboří se hroty do tvých útrob. Ty poodhalíš všechna nebo aspoň většinu svých tajemství, jelikož ses cítila šťastně a chtělas konečně sdílet, nejen uspokojovat své sexuálni a přirozené potřeby ... chtělas být součásti toho druhého a zároveň mít svůj prostor pro vlastni rozvoj, svoji cestu, vzájemně se doplňovat, podporovat a respektovat se. Jenže najednou je to jinak.

 Sedím si tak hluboko v křesle místního kina a těším se, co se bude dít. Zda-li se na letošní Vánoce naladím a nebudu jako jedna ze čtyř hrdinů vánočního příběhu, o tom, jaká síla může být v tom, jak si přát, jak věřit a jak si plnit nejen vánoční přání. Právě Nina se projevuje jako ta, která na Vánoce prostě "sere", jako mnozí z nás (aspoň to druhým tvrdíme). Jedná se o křehkou a citlivou dívku, toužící po velké Lásce s tváří drsňačky. 

Mým cílem bylo napsat stručný článek, příspěvěk o tom, co se nám ve vztahu může stát. Bohužel se nepovedlo, je delší než jsem původně zamýšlela. Naopak by byl mnohem delší, kdybych se svěřila blíže s vlastní zkušeností, což nechci. Kdo je vlastně manipulátor a proč se chová, tak jak se chová?

Manipulátor nikdy nebere ohled na práva, potřeby a přání druhých. Nutí je, aby se chovali tak, jak on chce. Teď již vím, že jeho zajímá jen jeho osoba. Jeho "Já, já, já ...".  On klidně a před druhými lidmi říká něco zcela jiného, než od něj rodina nebo blízcí obvykle slýchají. 

Co však ve mě v tento den nejvíce zanechalo? Navštěva krásného kostela na Karlově náměstí ... jdu a jdu, ani netuším kam, v hlavě se mi honí myšlenky, přemýšlím o všem možném ... o tom, jak chci žít dál, co mě trápí, co mi dělá radost a ani nevím jak jsem se ocitla před kostelem sv. Ignáce z Loyoly. "Něco" mě tam táhlo a já se ocitla v krásném barokním chrámu. Pokaždé, když vstoupím do podobných míst děkuji sobě, promlouvám v duchu ke svým bližním, ale "teď" to bylo jinak. Vím jen to, že mě při vstupu do tohoto chrámu zahltila velká Láska a stále dokola jsem opakovala "Miluju svoje děti, miluju svoje děti ..."

Po dlouhé době jsem se rozhodla opět vyrazit někam, za lidmi, kteří žijí přirozeným způsobem života. Jo, navštěvuji komunitu Hare Krišna na Tachovsku. Před pár lety jsem měla zvláštní zážitek, a to setkání s Srí Gurundžím Ban Mahárájou. S mým synem jsme dva dny sdíleli prostředí s těmito lidmi, účastnili se rituálů a meditací. Gurundží je černé pleti, k mému štěstí zde byl tlumočník a my si tak mohli "povídat".

Celá tato úvaha měla potvrdit citát G. Bruna: „Ve vlastní hrudi jsou hvězdy osudu“. Skutečně bychom nenašli nikoho ze slavných lidí, kdo by ke své slávě přišel jinak, než sebeobětováním a trpělivostí. To by jsme si měli uvědomit, neboť téměř každý z nás by mohl být na jejich místě, kdyby byl ještě více snaživější a trpělivější.